|
|
|
|
Na začátku roku 2001 byl svět vyburcován zprávou, že afghánský taliban zničil obrovské sochy Buddhy - jedinečné památky dávné kultury. Toto téma se objevilo na prvních stránkách nejznámějších novin a ve zprávách největších televizních stanic. Při tom zůstala prakticky bez povšimnutí jiná tragédie, která začala o trochu dříve a pokračuje dosud - ničení kosovských křesťanských monastýrů (klášterů) a chrámů.
Nestalo se to v nějaké daleké zemi, kde neomezeně vládl taliban, - ukřižování Kosova se dělo uprostřed Evropy, před očima mírových misí, které sem přijely z nejrozvinutějších zemí. To, co albánští extrémisté nestihli "dodělat" v době druhé světové války, dokončili dnes. Podle údajů Srbské pravoslavné církve bylo za posledních pět let v Kosovu a Metochii zničeno přibližně 150 chrámů a monastýrů (klášterů), které byly v tomto kraji, nazývaném kolébkou srbského pravoslaví.
Byly zničeny nejenom památky či sakrální objekty - pohaněna byla duše celého národa s bohatými tradicemi a skvělou historií, národa, jenž spolu s jinými osvobodil Evropu od fašismu a přinesl při tom na oltář vítězství asi milión životů svých lidí.
Dnes se Kosovo - jak uznávají mnozí experti - proměnilo na semeniště celoevropského terorismu a tranzitní cesta (překladiště) pro obchodníky s drogami. O minulosti této země mlčky svědčí jen nemnohé chrámy, které ještě zůstaly nedotčeny, a ruiny těch chrámů, které neměly to štěstí přečkat nové barbarské časy začátku 21. století.
Níže je předložena malá galerie kosovských chrámů - jaké byly před zbořením a v co se změnily dnes. Snad tyto záběry lépe než nejvýmluvnější zpravodaj vypoví něco o tragédii jednoho z čelných evropských národů, která se podivným způsobem ocitla mimo zájem světových médií.
|
|
|
Postaven v r. 1315 vládcem Dragoslavem. Fresky se zobrazením svatých pocházející z let 1316-1320 byly zařazeny k vrcholu srbského malířství epochy Paleologů (první čtvrtina 14. stol.). V oltáři bylo unikátní zobrazení jihoslovanského misionáře sv. Klimenta Ochridského (jeden z pěti předních žáků sv. Metoděje Moravského, který po vyhnání učedníků sv. Cyrila a Metoděje z Velké Moravy působil u jižních Slovanů; pozn. překl.). V kompozici severní a západní stěny byly umístěny fresky svatých žen myronosic, vojáků Theodora Tyronského a Theodora Stratelata (prvokřesťanští svatí; pozn. red.), andělů, sv. Pantelejmona. Ikony Krista a Matky Boží byly datovány k r. 1603.
|
|
|
Středověký monastýr na skále na řekou Koriša. Byla zde zvonice se dvěma zvony. V monastýru byla významná knihovna.
|
|
|
Monastýr sv. archanděla Gabriela ze 14. století, který byl znám jako "Binač". Postaven byl u pramenů řeky Sušica. V monastýrském chrámu byly dvě vrstvy výmalby. Součástí pozdější vrstvy fresek (16. stol.) bylo zobrazení biskupů sloužících svatou liturgii. V r. 1867 v tomto monastýru Albánci podřezali kněze, poté místo zpustlo. Na začátku 20. stol. byl monastýr obnoven. V chrámu byly opatrovány bohoslužebné nádoby ze 14. století.
|
|
|
Devičský monastýr poblíž obce Drenica (na jih od města Srbica). Chrám Uvedení přesv. Bohorodice zbudoval v 15. století srbský vládce Džurdž Brankovič poté, co se mu uzdravila dcera. Monastýr byl nazván na památku této události (devič - devica, panna). Monastýrský chrám byl postaven na místě staršího chrámu, vybudované prvním dobrodincem monastýru sv. Joannikiem. V r. 1941 za italské okupace Kosova, byly čtyři chrámy a příbytky mnichů vydrancovány a pobořeny albánskými nacisty (fotografie vraždy tamního kněze; pozn. red.). Monastýr měl kdysi svou opisovací dílnu byla bohatá sbírka rukopisů i tištěných knih. Při vypálení monastýru v r. 1941 shořely všechny staré knihy i ikonostas se starobylými i novými ikonami. Fresky byly datovány k 15. století.
|
|
|
V jeho budovách se uchovaly dvě vrstvy maleb. Mladší byla datována k r. 1620, starší (pod ní) ke konci 14. stol. Fragmenty starších fresek se vyznačovaly krásnou kresbou a bohatou květovým dekorem. Stejnými kvalitami byly obdařeny i některé z pozdnějších fresek ze 17. stol. Má se zato, že chrám byl postaven čtyři roky před známou bitvou na Kosovském poli (r. 1389). Z chrámu v Dolace pocházejí cenné rukopisy, mezi nimi Evangeliář ze 14.-15. století.
|
|
|
Chrám sv. Nikolaje byl postaven v 16. stol. v obci Slovinje poblíž Lipljan; v 19. stol. byl pobořen a opět zrestaurován v r. 1996.
|
|
|
Chrám zbudován krátce před začátkem druhé světové války ve městě Suva Reka. Vedle chrámu stála zvonice.
|
|
|
Chrám vybudován šest let před operací NATO v Jugoslávii v obci Petrič, což je na cestě z Peče do Prištiny.
 | 
|
|
|
 | 
|
|
|
|
Stavba toho chrámu - jednoho z nejkrásnějších v Kosovu - byla zakončena v r. 1999 ve městě Džakovica. Chrám byl vybudován na základech předchozího pětikupolového pamětního chrámu, který byl zamýšlen jako mauzoleum pro pohřeb vojáků zabitých a zesnulých hladem a zimou ve válkách 1912 - 1918. Pamětní chrám zbořili komunisté v r. 1949 v den památky sv. Sávvy, národního světce, nebeského ochránce Srbska. Padesát let poté postihl nový chrám, postavený na témže místě, stejný osud. (Další fotografie v úvodu strany Trpící Kosovo; pozn. red.)
|
|
|
Chrám ve vsi Žerga, poblíž Gnilane. Postaven byl v r. 1931.
|
|
|
Prastarý chrám v obci Novake, blízko města Prizren. Restaurován byl v r. 1991.
|
|
|
 | 
|
 | 
|
|
|
Středověký monastýr (klášter), 5 km na jih od Orachovaca. Mezi zachovanými freskami byly některé z 12.-14. stol. V monastýru se nacházela významná sbírka ikon, knih a kalichů pro přijímání.
|
|
|
Jeden z nově postavených chrámů stál nedaleko obce Grmovo, 4 km na západ od Vitiny.
|
|
|
Zbudovaný v obci Piskote, nedaleko města Džakovica v r. 1994 podle projektu srbského architekta Ljubiša Foliča.
|
|
|
Vystavěn v 14. století.
|
|
|
Postaven v Prezrene v 19. století. (Fotografie Albánců znesvěcující tento Boží chrám; pozn. red.)
|
|
|
Pochází ze 14. století.
|
|
|
|
|
|
 | 
|
|
|
|
Zničen kosovskými Albánci v červenci 1999. Stál poblíž Suva Reka. O jeho založení nejsou přesné záznamy. Ví se jen, že stával už před rokem 1465. Monastýru patřila vysoce hodnotná sbírka rukopisných knih z období od 15. do 18. stol. V době turecké okupace byl monastýr několikrát pobořen. V roce 1829 uzavřen, v r. 1837 opět otevřen. V letech 1968-1985 byl sousedními Albánci poškozován, a mnišky byly persekuovány, ale nikdy nebyli Albánci konfrontováni se zákonem. Mnišky se zde věnovaly malování ikon. Monastýr se stal cílem Albánců ihned po válce 1998-99. Mnišky byly donuceny opustit monastýr ihned poté, co se zde rozmístily jednotky KFOR, kvůli bezprostřednímu nebezpečí ze strany teroristů z UCK (Kosovská osvobozenecká armáda). Byly evakuovány do monastýru sv. Mikuláše v Konculu, v severním Kosovu. Mezitím extrémisté monastýr zdemolovali, chrám vyhodili do povětří (v prvních červencových dnech 1999. Místní Albánci též vyhnali všechny Srby ze sousedních vesnic (Mušutište) a zbořili jejich chrámy a svatá místa, včetně starobylého chrámu přesvaté Bohorodice z r. 1315 (viz výše, položka č. 1).
|
|
|
Zdroj: Interfax - religia a kosovo.net
Zpět na českou stránku Trpící Kosovo, kde je dokumentace dalších zničených církevních staveb.
