Je čas kameny rozhazovat,
je čas kameny sbírat
(Bible, Kazatel)
Mozaika z článků, komentářů, zpráv a názorů na současnou situaci Ruské zahraniční pravoslavné církve (RZPC) a perspektivu jejího sjednocení s Ruskou pravoslavnou církví Moskevského patriarchátu (RPC MP)
"Výzvu ke sjednocení s takovou teroristickou organizací, jakou je Moskevský patriarchát, je možno hodnotit jen jako cynismus a výsměch," psal arcibiskup Berlínský a německý (RZPC) Marek ještě v r. 2000.
Začátkem r. 2000 Moskevský patriarchát za pomoci palestinské policie nezákonným způsobem zabral zastupitelství Ruské zahraniční církve v Jerichu.
"MP je zjevně nesvobodný organismus - je to státní ústav, poslušná služebnice bezbožného státu ovládaného temnými silami. Tyto temné síly v Rusku zničily tisíce chrámů, zabily miliony lidí a poskvrnily naše svatyně. MP to vše nejen pokrývala ale i ospravedlňovala svým mlčením a lhaním, že v Rusku není církev pronásledovaná. ... Výzva Arafata, abychom se sjednotili s teroristickou organizací, jakou je MP, je možno hodnotit jen jako cynismus a výsměch."
Dnes vladyka Marek tvrdí, že patriarcha se už několikrát kál ze své účasti na sergiánství "ale z nějakých důvodů to nikdo nechce slyšet" (všezarubežná pastýřská porada 8.12.2003).
(Credo.ru)
A ještě jeden komentář s exkursem do nedávné minulosti:
Přibližně před desetiletím měl arcibiskup německý a berlínský Marek (RZPC) úplně jiný pohled na Rusko než dnes - zdálo se mu, že pravoslaví v Rusku ani není, protože lidi, kteří tam žijí, nazýval "sovětskými". Když v 90. letech plynula řeka emigrantů z Ruska a dalších států bývalého SSSR na západ, neměl pro ně vladyka Marek zvláštní pochopení - podle jeho názoru se měli všichni neustále kát z hříchu carovraždy a ze všech ostatních hříchů sovětské vlády. Pokání se ukládalo v podobě skutků - bezplatné práce pro dobro eparchie. Kolem ústředí eparchie se vytvořila celá pracovní kolonie. Ve svých pastýřských poselstvích formuloval arcibiskup berlínský svůj nepříznivý vztah k "sovětské emigraci".
Také hierarchové RPC MP podobně jako nešťastní emigranté se měli - dle vl. Marka - kát a nést epitimii.
Jednou, když byl arcibiskup Marek (RZPC) na soukromé návštěvě v Moskvě, nikoho z oficiálních představitelů církve ani státu ani nenapadlo jej pozvat; a tu náhle v soukromém bytě, kde přebýval, rozezněl se zvonek telefonu. Na druhé straně linky byl metropolita Vladimir (Sabodan), který byl v té době kancléřem MP. Metropolita vyjádřil přání pohovořit s archiepiskopem Markem. Avšak německý biskup mu přes tři osoby ostře vzkázal: "Budu hovořit s metropolitou Vladimirem jen v tom případě, že tématem rozhovoru bude jeho pokání, jiné otázky s ním probírat nehodlám."
Rusko bylo pro vladyku Marka misijním územím... Stal se na dálku představitelem duchovního semináře, který byl povolán připravovat "nové pokolení" pastýřů pro ruské struktury RZPC.
Okolností, která možná způsobila zásadní obrat, byl fakt, že řeka emigrantů z Ruska ve své většině nezatoužila zalíbit se okruhu arcibiskupa Marka, a začal astronomicky růst počet farností MP v Německu. Lidem bylo bližší a pochopitelnější to, co znali z Ruska, a vůbec ne asketický ideál vladyky Marka. Skupina arcibiskupa Marka velice brzy pochopila, že se jim nepodaří udržovat si monopol na pravoslaví a dokonce ani na ruské pravoslaví v Německu. Od těch dob začal vladyka Marek usilovat o setkání s patriarchou Alexijem II. a dokonce o ně nejednou žádal. Vladyka Marek přerušil svazky se starými "starorusky zakalenými" biskupy RZPC a spolu s mladými biskupy začal chystat změnu kursu.
(Výběr z článku komentujícího návštěvu vl. Marka v Moskvě; Credo.ru)
Když se zhroutil komunismus v Rusku, bylo by logické, kdyby správa RZPC se přenesla sem (do Moskvy) - a to tím spíše, že v té době měla v Rusku velikou autoritu. Avšak vedení RZPC dalo přednost pozici pštrosa a pokračovalo v modlitbách za vysvobození "trpící vlasti naší od hořkého mučení bezbožnou mocí". Tehdejší představitel RZPC metropolita Vitalij měl zato, že žádné vážné duchovní změny ve vlasti nenastaly a že tam vládnou stále ti samí komunisté. Takže nebylo o čem hovořit. Pak RZPC začala přijímat farnosti, které chtěly odejít od Moskevského patriarchátu. To dopadlo žalostně - pro zarubežné. Synod RZPC neměl žádné zkušenosti se životem v Rusku, ale přesto konal podle principu "my to z New Yorku vidíme lépe" - to vedlo jen k rozkolům a rozkladu.
Biskup Venjamin Suzdalský a po něm Lazar Odesský na znamení protestu proti nekanonické činnosti synodu RZPC vytvořili vlastní církevní strukturu; první z nich je nyní v čele tzv. "Ruské pravoslavné autonomní církve", druhý se později vrátil do synodu RZPC. Někteří nesouhlasící odešli do starostylních řeckých jurisdikcí. Jeden přes znovuvysvěcení do MP.
V té době MP zesílil, přešel do útoku a snažil se převzít majetek RZPC všude, kde to bylo možné - v Rusku i ve světě.
Při střetu s expanzí RPC MP a její intenzivním budováním církevních struktur v zahraničí začali někteří činovníci RZPC hledat cesty ke sblížení s Moskvou. To však vyvolalo v RZPC rozkol. V r. 2001 se fakticky rozdělilo tělo RZPC na Ruskou zahraniční pravoslavnou církev s novým metropolitou Lávrem a Ruskou pravoslavnou církev ve vyhnanství v čele s bývalým metropolitou Vitalijem, který před tím odešel do důchodu.
Tzv. "církev ve vyhnanství" nedokázala svolat ani jeden plnoprávný sněm, episkopové ve svých osobních prohlášeních prohlašují všechny, kdo s nimi nesouhlasí, za stojící mimo církev. Kvůli kanonické zvůli ve vitaliovském synodu a také kvůli tomu, že tam (díky hlubokému stáří m. Vitalije) příliš velký vliv vykonává ne všemi milovaná D.D. Rosňanská, stala se tato církev úplně okrajovým jevem. I když má své věrné přívržence - patří k ní Svato-ioanovský monastýr v Kijevě, bohorodičný monastýr v Chile (legendární mátušky Juliány), Bohorodice-vladimirský ženský monastýr v Kalifornii, přesto k této církvi nechtějí připojit ani ti zástupci zahraničí, kteří jsou odpůrci sjednocení s Moskvou.
Soudě podle toho, že nespokojených je v řadách RZPC stále více, čeká tuto církev asi ještě jeden rozkol. Skupina kleriků z Jižní Ameriky už hrozí, že se přestane podřizovat své církevní správě.
S ohledem na to se proces sjednocení zřetelně zpomaluje. Ještě na prosincovém sjezdu v Mnichově se o formě možného sjednocení hovořilo jako o "jednom kalichu a dvou církevních správách". Již ve velkopostním poselství však m. Lávr říká, že jeho cesta do Moskvy "není v žádném případě začátkem sjednocení". Výsledky pastýřské konference u New Yorku ukázaly, že odpůrců rychlého sjednocení s Moskvou je v zahraničí příliš mnoho, než aby se s nimi nemělo počítat. Říká se, že i přes to, co psaly noviny a co sdělovaly oficiální zdroje RZPC, dvě třetiny účastníků konference se soukromě vyjadřovaly proti sjednocení. Jejich hlásnou troubou se staly monarchistické noviny "Naše vlast", vycházející v Argentině, ve kterých se číslo za číslem otiskují stati a prohlášení protivníků sbližování s Moskvou. Proti sjednocení se vyjádřilo téměř všechno kanadské duchovenstvo, které si uspořádalo v Montrealu svoji vlastní pastýřskou konferenci. Na druhé straně účastníci pastýřských konferencí v australské a chikagské eparchii vyjádřili naději na úspěšný dialog s Moskvou.
Poslední dobou zmizel ze slovníku většiny zarubežných biskupů termín "sergiánství". Je-li řeč o sporných otázkách ve vztazích s Moskvou, mluví se už pouze o ekumenismu.
Evgenij Sokolov, Montreal
Vremja Novostěj
Několik článků z vývoje vzájemných vztahů od podzimu r. 2003 do jara 2004:
24. září 2003 v New Yorku se uskutečnilo setkání hlavy Ruské zahraniční církve, vysokopřeosvíceného metropolity Lávra a členů posvátného synodu s prezidentem Ruské federace V. Putinem. Při setkání se hovořilo o cestách Ruské církve v tragickém 20. století, o vztazích mezi Ruskou pravoslavnou církví a státem a o perspektivách konstruktivního dialogu mezi Ruskou pravoslavnou církví (Moskevného patriarchátu) a Ruskou zahraniční církví. V průběhu setkání byl předán dopis patriarchy Alexije II. metropolitovi Lávrovi s pozváním k návštěvě Moskvy. Pozvání bylo s díky přijato. Toto setkání bylo výsledkem dlouhého procesu vývoje kontaktů mezi příslušníky Ruské pravoslavné církve v Rusku i v zahraničí. Výsledky tohoto setkání budou předloženy k diskuzi na "Pastýřské konferenci celého zahraničí" (RZPC) (které bude mít téma: "cesty Ruské zahraniční pravoslavné církve v minulosti a v budoucnosti", za účasti hostů z Ruska) a následně na "Archijerejském sněmu Ruské pravoslavné církve v zahraničí", které se budou konat v prosinci 2003.
Výzva hlavy Ruské zahraniční církve, metropolity Lávra Od 7. do 12. prosince se koná naše celocírkevní konference duchovenstva a poté od 13. do 16. prosince se bude konat archijerejský sněm Ruské pravoslavné církve za hranicí.
Na konferenci i na archijerejském sněmu budou projednávány velice závažné otázky týkající se cesty naší Církve. My, arcipastýři, jasně chápeme, že bez Boží pomoci není možno jakékoliv takové otázky vyřešit. Prosím vás... abyste zesílili vaše modlitby ... (v tyto dny) ... aby (obě shromáždění) proběhla v konstruktivním duchu, v pokoji a v jednomyslnosti k užitku Ruské církve... (Následuje popis modlitebního pravidla)
4. prosince 2003
http://www.synod.com/Iz%20Synoda/0.html
18. listopadu se konala návštěva oficiální delegace Ruské zahraniční pravoslavné církve v Rusku. Delegaci vedl arcibiskup Marek (berlínský a německý a velkobritský), dalšími členy byli: arcibiskup Sydney a australsko-novozélandský Ilarion, dále biskup sanfranciský a západoamerický Kyrill adal. Nejprve navštívili v Moskvě Sretenský a Donský monastýr, kde se poklonili ostatkům patriarchy Tichona. Pak byli přijati Jeho Svatostí Alexijem, patriarchou moskevským a celé Rusi, jemuž předali ikonu sv. Joanna Šanghajského a Sanfranciského Divotvorce s částečkou jeho ostatků. Diskuse o historických cestách Ruské zahraniční církve, o pro Rusko tragickém 20. století a o možnosti duchovní jednoty, trvala tři hodiny. Pak delegace navštívila Trojicko-sergijevskou lávru.
V Trojicko-sergijevské lávře.
http://www.synod.com/Novosti-2003/delegation_moscow.html
Z prohlášení metropolity Lávra (Ruská zahraniční církev) Na zasedání archijerejského synodu Ruské pravoslavné církve za hranicí koncem září t.r. bylo rozhodnuto vyslat delegaci z archijerejů naší církve do Ruska na setkání s patriarchou moskevským a celé Rusi Alexijem. Účelem je seznámení se s církevním životem v Rusku, abychom si v "předvečer" naší celocírkevní pastýřské konference a archijerejského sněmu vyjasnili základní pozice Církve v Rusku a řadu otázek určujících naše vztahy k ní a možnost začít tyto vztahy rozvíjet.
U některých příslušníků naší církve vznikl dojem, jakoby delegace nejen vyjasňovala s představiteli Moskevského patriarchátu vzájemné pozice... ale již přijímala řadu konkrétních kroků a rozhodnutí. To neodpovídá skutečnosti. Delegace vyjádřila úsilí naší církve o urovnání mnohých nevyřešených problémů. Přání sblížení na principech Pravoslaví a rozvíjení opravdového soborného procesu odpovídá cílům naší Církve, které jsou vyjádřeny v celé řadě listů našich archijerejských sněmů.
Vyzývám naše drahé věřící nečinit unáhlené závěry a zachovat klid. ... Delegace ... bude o svých dojmech i o tom, co jimi bylo podniknuto, bude vyprávět jak na naší celocírkevní pastýřské konferenci, tak i na archijerejském sněmu. Je pochopitelné, že delegace nemůže sama o sobě přijímat žádná podstatná rozhodnutí týkající se osudu naší Církve. Podobné otázky jsou zcela v kompetenci nejvyššího orgánu církevní vlády - archijerejského sněmu. ...
21. listopadu 2003
http://www.synod.com/Iz%20Synoda/mLavr_Nov21.html
Z prohlášení archiep. Marka (Ruská zahraniční církev) Nikdy jsme neměli pochybnosti o tom, že jsme součástí jedné Ruské pravoslavné církve. Vždy jsme uznávali Moskevský patriarchát jako jinou část této Ruské církve. Proto jsme v praxi uznávali její Tajiny. Z naší situace plyne, že naše oprávnění má dočasný charakter. Když se v Rusku mění režim a Církev získává více svobody, jsme povoláni účastnit se procesu obrození víry a z toho vyplývá povinnost hledat jednotu Ruské církve. Není pochyb, že ještě před 10-15 lety jsme se plným právem stavěli velice kriticky k Moskevskému patriarchátu. Avšak od té doby se staly podstatné změny (včetně množství a kvality episkopátu). Zjevně nastal a pokračuje proces ozdravění. Není důvod, abychom se vylučovali z tohoto procesu anebo - a to by bylo ještě horší - abychom se postavili do opozice vůči tomuto procesu. Nejsme politická organizace, ale Tělo Kristovo... Považujeme se za pouhou část Ruské pravoslavné církve a musíme ... uznávat Moskevský patriarchát za jinou ze samosprávných částí téže Ruské církve... Při hledání jednoty nám nenáleží mluvit o "podřízení" či "připojení" nebo "spojení" či "pohlcení" atd., nýbrž o pouhém vzájemném uznání statutu části jedné Ruské pravoslavné církve. Sama cesta hledání jednoty je výhradně soborným procesem (podvig), při kterém si všechny části jedné Církve uvědomí svůj původ z jednoho pramene, vnímajíce jak svou vlastní cestu, kterou prošly uprostřed strašných událostí 20. stol., tak i cestu jiných částí Ruské církve, které byly vykonány za okolností výjimečných a nebývalých v takovém množství za celou historii Církve. ... Jsme povoláni za současných okolností k dosažení jediného cíle - jednoty v Tajinách, podle ducha, učení a tradice naší Ruské církve...
9/22 října 2003
http://www.synod.com/Iz%20Synoda/vlmark_zayavlenie.html
Výzva celocírkevní pastýřské konference Ruské zahraniční církve
Výběr z komuniké
Můžeme jednomyslně prohlásit, že jednota obou částí Ruské církve - v Rusku i v zahraničí - je naším přáním. Rozhovory a kontakty na úrovni archijerejů, duchovenstva i světských křesťanů, které ať již na jakémkoliv stupni probíhají, mohou a musejí pokračovat.
Jsou v naší době nějaké překážky této jednoty? ... Hlavní dvě překážky: "sergiánství" a ekumenismus. Co se prvého týče, Církví v Rusku byl učiněn veliký posun. ... Protivníci cesty metropolity Sergije v Rusku byli (i v Rusku) připočteni do sboru svatých. Proslavení těchto svatých v r. 2000 je bodem obratu v eklesiologii Církve v Rusku... Na sněmu v r. 2000 byl přijat dokument, kde se praví, že stát se nesmí vměšovat do života Církve a kdyby světská moc nutila pravoslavné věřící k odstoupení od Krista a od Jeho Církve, Církev musí odepřít státu poslušnost. ...
V otázce ekumenismu jsme uznali, že Církev v Rusku se skrze významnou část duchovenstva i věřících staví k němu odmítavě. Lítost stále vyvolává členství Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu ve Světové radě církví, zvláště v ústředním orgánu tohoto "těla", kde vedle biskupů a duchovních Moskevského patriarchátu stojí 8 žen "kněžek". Je možné, že vystoupení Ruské Církve Moskevského patriarchátu ze Světové rady církví není jednoduchou věcí, je však obtížné si představit, že jednota s protestantským světem je pro Církev v Rusku důležitější než jednota se svými pravoslavnými bratry a sestrami v zahraničí. ...
My, účastníci pastýřské konference, vnímáme, že naši farníci se k otázce vzájemných vztahů obou částí Ruské Církve staví nejednoznačně... Musíme všemi silami chránit naši vnitřní jednotu.
Na konferenci byl přečten dopis Jeho Svatosti patriarchy Alexije, jímž se obrací k archijerejskému sboru Ruské zahraniční pravoslavné církve. V tomto listu nás povzbuzují slova svědčící, že vnímá Ruskou zahraniční církev jako součást Ruské Církve, a také patriarchovo opětované vyjádření pokání za všechna taková slova a skutky, které nenapomáhaly smíření obou částí Ruské Církve.
Konečné vyřešení vzájemných vztahů obou částí Ruské Církve musí být uskutečněno výhradně na Celoruském místním sněmu... Musíme usilovat o svolání takového sněmu s být připraveni začlenit se do procestu jeho přípravy včetně účasti v předsněmovní komisi.
Ujišťujeme Vás, naše archijereje, o naší podpoře, o našich modlitbách a prosíme Vás, abyste hovořili jedním hlasem. Zvláštní místo v našem episkopátu patří našemu hlavnímu hierarchovi, Jeho Vysokopřeosvícenosti metropolitu Lávrovi. Jsa učedníkem Jeho Blaženosti metropolity Anastasije i pamětihodného archiepiskopa Vitalije (Maximenko), je vladyka Lavr živým nositelem tradičního ducha Zahraniční Církve a ideje církevní jednoty a služby Rusku a my k němu chováme zvláštní lásku a důvěru.
29. listopadu / 12. prosince 2003, USA Výběr z prohlášení. Celý text (v ruštině) na http://www.synod.com/Appeals/nyackappeal.html
Pozn. - k otázce oddělenosti dvou částí Ruské Církve: podle předchozích nedávných vyjádření představitelů obou částí jsou svaté Tajiny vzájemně uznávány. Z toho je zřejmé, že současná nejednota je oboustranně posuzována podle pravidla ikonomie - tj. rozdělení bylo zapříčiněno vnějšími okolnostmi (viz politické události 20. století).
Pohled z Ruska na oteplení ve vzájemných vztazích mezi RZPC a Moskevským patriarchátem. Archijerejský sbor Ruské pravoslavné církve v zahraničí (RZPC) se obrátil na patriarchu Alexije dopisem... Hlavní (na tom) je, že tím byl vydán první dokument RZPC, v němž se celý sbor jejích biskupů oficiálně uznává status patriarchy jako hlavy Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Dopis se k patriarchovi obrací slovy "Vaše svatosti" a dále pokračuje v takovém tónu, jaký se náleží jen vůči zákonnému hlavnímu představiteli místní církve. Ještě (před několika lety) ... by byly podobné výrazy vůči patriarchovi Alexiovi (ze strany RZPC) zcela nemožné. Vždyť v RZPC existuje přísné sněmovní usnesení - neuznávat představitele Moskevského patriarchátu za kanonické... Pokaždé po zvolení nového řadového patriarchy Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, nevyjímaje současného patriarchu Alexije zvoleného v r. 1990, první následující sněm RZPC přijal usnesení, ve kterém prohlásil, že neuznává tohoto patriarchu... Tudíž nyní v RZPC platí takovéto usnesení z r. 1990 a nikdo je oficiálně nezrušil; prostě není připomínáno. (http://www.portal-credo.ru/site/?act=comment&id=386) (V RZPC existuje určitá nedůslednost v zachovávání vlastních sněmovních usnesení; tak RZPC např. navázala společenství se synodem metropolity Kyprianose Kucundy (1994), ačkoliv byl tento její krok v protikladu k dřívějšímu závaznému sněmovnímu usnesení RZPC ohledně této věci; komentář redakce.) (12/2003)
Patriarcha moskevský Alexij II. o sbližování Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu (MP) s Ruskou zahraniční pravoslavnou církví (RZPC).
...Nyní je nejdůležitější, aby obě strany byly připraveny uznat chyby, které se v minulosti staly... Jsme přesvědčeni, že vnější okolnosti církevního života, ani osobní omyly hierarchů v Rusku i za hranicemi nás nemohly připravit o tajemnou jednotu v Kristu. V listopadu minulého roku bylo dosaženo souhlasu o vytvoření zvláštních komisí Moskevského patriarchátu RZPC. Tyto společné komise mají za úkol podrobně prozkoumat rozdíly v pozicích na všech úrovních našich vztahů a nalézt konkrétní způsoby jejich překonání.
leden 2004 http://www.mospat.ru/questions/questions/id/6168.html
Rozhovor s hlavním hierarchou Ruské zahraniční pravoslavné církve, metropolitou Lávrem, o možnosti sjednocení s Ruskou církví Moskevského patriarchátu.
Hlavní překážkou pro sblížení a jednotu obou částí Ruské církve - Zahraniční církve a Ruské církve Matky - vždy bylo to, že správa církve v Rusku nebyla svobodná. Jsouc částí Ruské církve, nemohla mít Zahraniční církev společenství s církevními představiteli, podřízenými a podrobenými mocí Církvi nepřátelskou. Církevní správa v Rusku byla v takovém stavu, že nebylo možno zjistit, co se tam děje svobodně a co pod tlakem. Nyní se bezbožná státní moc zhroutila... mezi církevní správou a státní mocí existuje vzájemné pochopení a podpora, takže mluvit o nesvobodě Církve v Rusku už není možné.
V současné době brání tomuto sblížení oficiální členství Moskevského patriarchátu v ekumenickém hnutí, i když na úrovni věřících a kněžstva tato účast není. Ruská zahraniční církev vždy pevně stála na základu církevních kánonů, nesbližovala se s těmi, kdo je opouštějí a nikdy nemlčela k narušování církevní spravedlnosti. Ekumenismus - to je hereze herezí. Proto je důležité, aby vedení Moskevského patriarchátu opustilo ekumenické hnutí.
Všichni zahraniční biskupové i kněží ve vyhnanství vždy žili nadějí na návrat do Ruska. ... Sv. Joann (Maximovič) Šanghajský a San Franciský ... napsal: "Ruská zahraniční církev se duchovně neodděluje od trpící Matky ... až přijde čas, sjednotí se s ní, když zmizí příčiny jejich rozdělení." Za hlavní příčinu rozdělení považoval považoval nesvobodu Církve v Rusku. V r. 1946 píše, že nastane čas návratu hierarchů ze zahraničí do vlasti... jakékoliv rozhodnutí týkající se osudů Ruské církve musí být přijato nikoliv rozrůzněně, nýbrž jednomyslně a společně. Otázka jednoty rozdělených částí Ruské církve se nemůže řešit jinak než konkrétně na Všeruské sněmu.
Nemůžeme se zříkat Ruska a jeho osudů a jeho Církve, neboť na tom, jestli Rusku povstane jako pravoslavná mocnost, závisí osud křesťanstva v celém světě, podle proroctví sv. Serafíma Sarovského.
Někteří (odpůrci sjednocení) tvrdí, že "sovětská církev" je bezblahodatná (nemající Boží milost). Tito místo lásky k Bohu a k bližnímu zasazují do svých srdcí nenávist a pohrdání... upadají do pýchy a do klamu neo-farizejství.
(Po sjednocení) když všichni lidé spojí své úsilí, pak - jak věřím - uskuteční se proroctví ct. Serafíma Sarovského i sv. Joanna (Maximoviče) a povstane Svatá Rus, i kdyby jen na krátký čas! Myslím, že sjednocení obou částí Ruské církve urychlí plné a konečné obrození Ruska, pravoslavná Rus zaujme své místo v rodině národů a možná dokonce obnoví jak politickou tak mravní rovnováhu v celém světě. (Ruský věstník 19.3.2004)
Zasedal synod Ruské pravoslavné církve v zahraničí Při zasedání byla probírána chystaná cesta delegace RZPC v čele s metropolitou Lávrem do Moskvy, která se bude konat v květnu na pozvání patriarchy Alexije a prezidenta Ruské federace Putina. Cílem návštěvy je seznámit se s životem Ruské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, setkání s patriarchou a členy posvátného synodu MP. Delegace se chystá putovat na některá památná místa. Archiep. Marek řekl, že po návštěvě m. Lávra bude brzy nutno vykonat setkání komisí obou církví, aby se začaly řešit otázky a problémy, které rozdělují obě části Ruské církve.
I RZPC má problémy s dodržováním posvátných kánonů a základních norem církevní disciplíny:
Dopis metropolity odesského Agathangela (Ukrajinská církev Moskevského patriarchátu) prvohierarchovi Ruské zahraniční církve (RZPC) kvůli "rozkolnické činnosti" biskupa RZPC Agafangela v Odese. V úvodě listu vladyka Agathangel (MP) vysoce hodnotí začátek sbližování RZPC a MP a vyjadřuje radost nad začátkem tohoto dlouho očekávaného dialogu, který je nadějí pro obnovení eucharistického společenství. Synod RZPC se už jednou zabýval problematikou charakteru činnosti biskupa RZPC Agafangela v Odese. "Jenže," píše vladyka o tomto biskupovi, "(on) pokračuje ve své protipravoslavné a nekanonické činnosti, zamířené k prohloubení rozdělení, které mezi námi je. Odesská metropolie v průběhu mnoha let nepřijímala účast v ekumenickém hnutí. O tom (tento Váš biskup) dobře ví. Ale což je možno srovnávat s ekumenismem takové zlo a škody, které (tento Váš biskup) způsobuje svojí rouhavou činností, když koná Božskou liturgii s duchovními, kteří byli zbaveni kněžství nebo mají zákaz (vykonávat bohoslužby)?" ... "Ve svém poselství k Narození Kristovu (tento Váš biskup) v podstatě vyzývá nehledat jednotu s Moskevským patriarchátem, a to bez ohledu na setkání delegace RZPC s moskevským patriarchou a jejich vzájemné pokání." ... "V únoru t.r. byl (tímto Vaším biskupem) přijat (do kléru) a do eucharistického společenství jerodiakon Gavriíl (Anisimov), který měl zákaz konání bohoslužeb za mnohonásobné přestupky a který už úplně ztratil bázeň Boží a za krátký úsek svého mnišského života už vystřídal čtyři monastýry kvůli systematickému narušování mnišských pravidel, svévoli a neposlušnosti. Vícekrát jsem mu udělil zákaz bohoslužeb, mj. i kvůli tomu, že si přisvojoval konání kněžských úkonů - např. při rouhavém "svěcení" prodejny, nebo udělováním kněžského požehnání... Dokonce se osmělil vstoupit do společenství s římsko-katolickým biskupem a kněžími, nechal si ušít katolickou sutanu, což vyvolalo pohoršení... (Po mnoha přestupcích a svévolných odchodech z monastýrů) byl kvůli rouhavému sloužení liturgie, kterou konal i přes zákaz sloužení, zbaven svého diakonství."
... "Tím, že přijal (Váš biskup) do společenství (dalšího) mnohonásobného narušitele mnišských pravidel, který měl zákaz konání bohoslužeb, igumena Parfenia (Govaženko), sám podléhá zákazu bohoslužeb za přestoupení apoštolských kánonů. (Tento bývalý igumen) nebyl často přítomen na bohoslužbách, systematicky narušoval mnišské sliby a mnišské pravidlo. Bohoslužby konal v opilosti. Jak se sám přiznal, nečetl před liturgií pravidlo ke svatému Přijímání. Žádal mne, abych ho převedl na farnost, protože prý potřebuje peníze. Jeho chování nejednou zkoumal duchovní sněm Svato-uspenského patriaršího monastýru. V poslední době, když se zřejmě už chystal přejít (k Vašemu biskupovi), se otevřeně rouhal Ruské pravoslavné církvi, nazývaje ji "sovětskou církví".
Plně souhlasím s Vašimi slovy, která jste řekl při svém interview 16.3.2004 na adresu těch, kteří nazývají Ruskou Církev jako "sovětskou", že "takoví zasazují do svých srdcí nenávist a pohrdání, a trvajíce v tom, upadají do pýchy a prelesti (klamu) neo-farizejství". Den po Vašem interview (onen Váš biskup) "přijal do církevního společenství" igumena Parfenia, který má při tom zákaz (konání bohoslužeb a přijímání)."
"Drahý vladyko, ... věřící lid je pohoršen touto činnou apostazí..."
V závěru listu připomíná vladyka Agathangel další z poselství archijerejského sněmu RZPC o přátelské koexistenci příslušníků obou jurisdikcí, čemuž jejich biskup v Odese svými nekanonickými a necírkevními skutky protiřečí a dává tím najevo, že mu jednota ruského Pravoslaví není vhod. Nakonec vladyka Agathangel připomíná slova představitele RZPC: "Ruská zahraniční církev vždy pevně stála na půdě církevních kánonů a nesbližovala se s těmi, kdo je opouštějí" (z 16.3.2004).
(Credo.ru)
Přímo autorovi těchto českých řádků vyprávěl v minulých dnech dlouholetý starosta jedné evropské zaruběžné církevní obce o životě a problémech jejich farnosti pod jurisdikcí RZPC v posledních třech desetiletích. Když vzpomínal na dosti problematickou pastýřskou a církevní správu ve farnostech evropských eparchií RZPC a jaké kněze jim posílal biskup (byly mezi nimi značně pozoruhodné osobnosti!), uzavřel své vyprávění slovy: "Už aby se zarubežní připojili pod Moskvu a tato ostuda už skončila!" Mj. také poznamenal: "Poté, co v Rusku padnul komunismus, nemá samostatná existence RZPC žádné faktické ospravedlnění." (květen 2004)
Hlava ruského carského domu má zato, že RZPC přestane být ruskou, nepřejde-li pod omofor patriarchy.
Kněžna Marie Vladimirovna se vyjádřila pro sjednocení Ruské pravoslavné církve MP a RZPC. "Doufám, že příjezd hierarchů RZPC do Moskvy, jejich přítomnost na patriarší bohoslužbě budou začátkem sjednocení. Bude-li obnovena eucharistická jednota, bude to znamenat, že vedení RZPC v sobě našlo odvahu zříci se pretenzí vůči Moskevskému patriarchátu, které dávno ztratily smysl. Očividně mizí základy pro samostatnou existenci RZPC." Dále se vyslovila pro širokou autonomii této církevní struktury. "Avšak jediným prvohierarchou všech částí Ruské pravoslavné církve může být jen patriarcha moskevský a celé Rusi.
(Credo.ru - květen 2004)
Zarubežná církev se nehodlá vzdát autonomie (představitel RZPC to vzkázal moskevskému patriarchovi Alexiovi II.)
(Credo.ru - květen 2004)
Do Moskvy přijíždí delegace RZPC
Rozhovor s hlavním představitelem Ruské zahraniční církve, metropolitou Lávrem
Jak byste charakterizoval současnou etapu vztahů, je to začátek spojení nebo jen navázání diplomatických vztahů?
Toto setkání, jak doufám, stane se začátkem předsněmovního procesu, který povede k vyřešení problémů, které jsou přehradou mezi oběma částmi Ruské pravoslavné církve po tragédii roku 1917, a k ustanovení modlitebního a eucharistického společenství skrze vzájemné pokání za chyby a omyly, kterých
jsme se dopustili v těžkých dobách.
RPC se dozajista chystá použít vliv RZPC při své opozici vůči Konstantinopolskému patriarchátu (KP). Můžete patriarchovi v tomto pomoci?
Současné skutky KP neodpovídají kanonickým normám a uspořádání pravoslavné církve - a zvláště rozprostírání své jurisdikce nad kanonickými územími RPC. Připomeňme, že Řecká církev také nesouhlasí se skutky KP, nehovoříce o dalších místních církvích. Vzájemné vztahy pravoslavných církví musejí napomáhat jednotě pravoslaví a vždy musejí stavět na vzájemné přání dobra a na bratrské lásce a nikoliv na různých druzích vládychtivosti.
Jaký bude osud farností RZPC v Rusku?
Jejich status bude samozřejmě projednáván při práci společných komisí obou církví. RZPC nikdy nehledala dobývat skrze tyto farnosti nějaké výhody. Další řešení této situace musí vyvěrat z oboustranného pokání.
A jak vidíte možnost paralelních církevních struktur RPC MP a RZPC v zahraničí?
Zdá se nám, že by nebyly účelné jakékoliv podstatné změny. Tam, kde vedle sebe existují farnosti RZPC a MP by měl být vypracován způsob vzájemného pokojného a přátelského soužití. Další uspořádání a organizování zarubežných eparchií se bude projednávat při vzájemných setkáních v duchu lásky k pokoji a modlitební jednoty.
A jaké bude administrativní uspořádání obou církví v případě úspěšného integračního procesu? Jakou jurisdikci bude mít zarubežná církev: autonomní, autokefální, metropolie podřízené MP, exarchátu?
V průběhu 80ti let samostatné existence RZPC jsme nejen ochraňovali dědictví, tradice a zvyklosti Ruské církve, ale získala i své vlastní osobitosti, které jí pomáhají zachovávat své pravoslavné dědictví v cizím jinoslavném prostředí. V tom je potřeba pokračovat kvůli nashromážděným zkušenostem a praxi i za nových okolností (tj. i při spojení s MP; pozn. red.) Situace RZPC má svoji specifičnost ve světové ruské diaspoře.
Právní zakotvení našich struktur je dáno v zákonodárství zemí, kde působíme.
Už čtvrtá generace duchovenstva byla vychována a získala vzdělání za hranicemi (Ruska), zná jazyk, zvyky, kulturu zemí, kde bydlí. Proto by nebylo vhodné radikálně měnit vnitřní správní strukturu RZPC.
Jak se budou řešit majetkové spory mezi MP a RZPC? Dnes je ústředním sporem majetek ve Svaté Zemi, který si nárokuje RPC MP i izraelská vláda.
Vlastnictví majetku je dáno zákony zemí, kde majetek leží. Náhle změny nemají smysl, proto je potřeba zachovat status-quo. K jiným řešením je potřeba se dobrat přes nové formy spolupráce, které budou vytvořeny pro místní církevní život.
Jakou roli při tomto procesu sbližování hraje prezident V. Putin?
Ruský prezident se příznivě staví k tomuto procesu, který začal s jeho podporou. Rád se s ním setkám, ale kvůli jeho zaneprázdněnosti není tato otázka ještě vyjasněna.
Říká se, že při Vaší návštěvě bude podepsán dokument dohody definující kanonické, pastýřské a církevně-praktické principy jednoty Ruské církve. Jiné informace říkají, že nechcete nic podepisovat.
Návštěva má charakter vzájemného seznámení a z naší strany taktéž hledání cest k vyložení našich společných základů a vzájemného vnímaní. Co se týče kanonických, pastýřských a církevně-praktických principů - ty budou tématem pro práci společné komise, ustanovené posv. synodem MP a archijerejským sněmem RZPC.
Kommersant 14.5.2004
Přílet delegace RZPC do Moskvy, fotoreportáž
14.5.2004 Moskva - letiště Šeremetjevo-2
Australská část delegace RZPC, která přiletěla do Moskvy dříve, očekává metropolitu Lávra před letištěm.
Delegace RZPC na schodišti moskevského letiště
Metropolita Lávr - první kroky na moskevské půdě
Metropolita Lávr v limuzíně.
Na palubě letadla, společnosti Aeroflot, které přiletělo z New Yorku, bylo 13 lidí v posvátné hodnosti - hlavní část delegace RZPC. Hlavou delegace je m. Lávr, doprovázený archiep. san-fracisským a západo-americkým Kyrillem. Třetí biskup delegace, arcibiskup Marek, který je považován za hlavního ideologa chystaného sjednocení, přiletí z Německa v ten samý den později - letem z Mnichova. Tři duchovní, kteří také tvoří součást delegace, již přiletěli ráno z Austrálie.
V sále pro VIP mezinárodního letiště uvítal členy delegace, kteří zde ještě nedávno byli nazýváni jako "pohlaváři karlovackého rozkolu", stálý člen posvátného synodu MP metropolita krutický a kolomenský Juvenalij, archiep. korsunský Innokentij a dal.
Zástupců médií bylo poměrně málo. Televizní štáby tří televizí a asi 10 novinových žurnalistů. Organizátoři návštěvy dopředu prohlásil, že žádná tisková konference nebude.
Mezi svitou m. Lávra bylo možno vidět v Rusku známého san-francisského kněze Petra Perekrestova, mnohaletého vydavatele časopisu "Ruský pastýř", který ve své době aktivně obviňoval "zradu Moskevského patriarchátu" (nedávno o. Petr uvedl, že se "vnitřně vyčerpal", a přestal časopis vydávat), a taktéž kněze Pavla Ivanova, který organizuje úspěšný knižní obchod s ruskými církevními edicemi v Jordanville. V delegaci m. Lávra nebyli takoví známí činitelé z jeho okruhu jako mnich Vsevolod (Filipev) a faktický redaktor časopisu "Pravoslavná Rus" Andrej Psarev.
Poté se metropolité Lávr a Juvenalij odebrali do pracovní rezidence patriarchy Alexije II., kde se konala první neformální schůzka obou vrchních představitelů, při níž nebyla probírána žádná problematická témata.
Credo.ru 14.5.
Svaz pravoslavných občanů předal na letišti v Moskvě metropolitovi Lávrovi a delegaci RZPC své poselství. "My, představitelé pravoslavné společnosti a inteligence Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu vítáme episkopy, kněze a křesťany Ruské zahraniční pravoslavné církve na ruské zemi. Jste naši stejně věřící bratři. RPC MP a RZPC jsou dvě části jediné Ruské církve, která zachovává pravoslavnou víru a má apoštolskou posloupnost. ...
Jasným důkazem blahodati v obou částech naší církve jsou takoví současní svatí, jako např. svt. Joann (Maximovič) v RZPC nebo archiepiskop krymský Luka (Vojno-Jaseneckij) v RPC MP. Přehrada mezi Mosk. patriarchátem a RZPC nevede až do nebe. Rána na těle Ruské církve krvácí a musí být uzdravena.
Nejsou takové problémy, které bychom my, členové jedné Ruské církve, nemohli vyřešit v duchu lásky a pravdy.
Význam návštěvy m. Lávra a začátek procesu obnovení jednoty RPC má ohromný církevní a společensko-národní význam. Je to důležitá součást pravoslavné obrody Ruska. Proto se protiruské síly snaží toto dílo zmařit, anebo alespoň zbrzdit a diskreditovat obnovení jednoty. Nicotná hrstka rozkolníků, kteří nikoho nezastupují a nic nepředstavují, získala informačně-politické zdroje, aby rušila našemu svatému dílu. Vyzýváme, aby nebyla věnována pozornost jejich lžím, provokacím a dezinformacím, které rozšiřují. Ruské přísloví praví: "Psi štěkají ale karavana jde dál." Ti, kdo těmto otevřeným odpůrcům Ruské církve dali i dispozici informační prostředky, již vstoupili do historie jako odpůrci Pravoslaví. Je to zoufalý a neužitečný odpor přirozenému průběhu událostí, bezmocná zloba těch, pro které je obnovení jednoty RZPC s Moskevským patriarchátem "kostí v krku". Svědčí to o tom, jak nebezpečné by bylo zpomalení či váhání v tomto svatém díle.
pravoslavný lid vítá své bratry z RZPC a modlí se za obnovu jednoty Ruské církve."
Svaz pravoslavných občanů byl vytvořen v r. 1996 s sdružuje tisíce lidí.
(Credo.ru)
14.5.2004
Z tiskového prohlášení metropolity Lávra
Za osmdesátiletou samostatnou existenci za hranicemi vlasti ochraňovala RZPC tradice a zvyklosti, které jí - podle Boží vůle - umožnily nejen zachovat své pravoslavné dědictví uprostřed jinoslaví a nic z něho neztratit, ale také předat už několika generacím ruských lidí neporušený poklad pravoslavné víry jako ideálu svaté Rusi. RZPC byla a je sjednocující silou pro většinu pravoslavně věřících lidí - a to nejen těch, kteří se narodili ve vlasti a museli ji opustit, ale i pro jejich děti a vnuky i pravnuky, kteří se narodili v zahraničí. Myslíme, že tato služba RZPC musí pokračovat ve světle svého druhu jedinečné duchovní zkušenosti a praxe církevního života. Nelze nepřipomenout, že RZPC zvěstovala celému světu pravdu o utrpení Ruské církve ve vlasti pod jhem bezbožné moci a o nesmírném počtu ruských mučedníků a vyznavačů víry Kristovy.
Naše delegace se chystá vykonat putování jenom k některým svatyním vlasti, protože za krátkou dobu naší návštěvy nelze stihnout ani malou část ruské svatosti. Plánujeme pobývat v Kursku, odkud pochází jedna z nejstarších svátostí Ruské církve - ikona Matky Boží Kursko-Korenné; toto město je také rodištěm a místem dětství sv. Serafima Sarovského. Dále se chystáme navštívit Jekaterinburg - místo, kde byl zavražděn poslední ruský car - svatý mučedník a jeho rodina.
(Credo.ru)
14.5.
Dnes přijíždí na první oficiální návštěvu hlava Ruské zahraniční pravoslavné církve (RZPC) metropolita Lávr. Pozván byl hlavou Ruské pravoslavné církve (RPC) Moskevského patriarchátu (MP) patriarchou Alexijem II. v říjnu 2003; pozvání předal m. Lávrovi prezident RF V. Putin. Od té doby se vyměňovaly vzájemné delegace a proces usmíření obou oddělených částí Ruské církve se pohnul z mrtvého bodu.
Z rozhovoru s biskupem Evtichijem, který zastupuje RZPC v Rusku.
V současnosti dosud není jednotného mínění ani uvnitř RZPC ani v RPC MP. Samo případné sjednocení se bude řešit nikoliv rozhovorem hierarchů, ale na sněmovní úrovni. Doposavad nemohou patriarcha Alexij s metrop. Lávrem spolu sloužit (liturgii), protože roztržka se stala na nejvyšší církevní úrovni. V pravoslavné církvi je touto úrovní církevní sněm, a proto může být otázka obnovení eucharistického společenství vyřešena pouze na sněmu.
Rozkol ruského pravoslaví nastal po revoluci a prohloubil se, když metropolita Sergij podepsal deklaraci r. 1927, ve které byl episkopát RPC nucen uznat sovětskou vládu. Od 90. let nejednou poslal patriarcha Alexij II. pravoslavným bratřím listy ke smíření, ale zůstaly bez odpovědi. Poté co odešel představitel RZPC metrop. Vitalij do důchodu a na jeho místo byl zvolen metrop. Lávr, setkal se s biskupy RZPC osobně prezident Putin v říjnu 2003 a předal metropolitovi Lávrovo patriarší pozvání. Rezidence RZPC je v Jordanville u New Yorku v USA. Po celém světě má RZPC přibližně 250 farností, z nichž 30 je v Rusku. RZPC je aktivním odpůrcem společenství s katolíky, protestanty a jinoslavnými a odsuzuje tuto praxi u RPC MP. Kvůli tomu nemá společenství s RZPC žádná z 15 místních (autokefálních pravoslavných) církví.
Posuzujeme nikoliv to, co nemohou věřící vychovaní v RZPC schvalovat, nýbrž to, co je pro ně překážkou ve sjednocení. Konec konců v RPC je řada špatného, co nelze schvalovat, leč není to ze strany RZPC považováno za překážku sjednocení (např. osobní hříchy biskupů a celých eparchiálních úřadů).
Otázka spočívá jenom v tom, zda nakolik mohou být ekumenické hříchy biskupů a dalších ekumenistů uvnitř RPC MP nutně připisovány celé struktuře.
Odpověď budeme hledat v historické tradici RZPC, zvláště u jejích otců-zakladatelů, blaž. metr. Antonia a Anastasia. Jaký vztah k heretikům-ekumenistům odkázali svým příkladem?
Začněme u metr. Antonia (Chrapovického, byl přítelem i sv. vl. Gorazda, jemuž radil v jeho misijním díle na Moravě; pozn. red.). Ve svých osobních dopisech nejednou nazýval heretiky konstantinopolské patriarchy 20. let 20. stol., kteří tenkrát hlásali herezi ekumenismu. "Vzorem" heretika byl pro něho Meletios (Metaxakis), konstantinopolský patriarcha, který zavedl nový kalendářní styl kvůli otevřeně hlásaným ekumenickým idejím (i tento biskup zasáhl dějin pravoslavní v naší zemi, když vysvětil vladyku Savvatije; pozn. red.). Jenže metrop. Antonij nikdy neprohlásil, že s patriarchy konstantinopolskými nelze mít eucharistické společenství. Naopak, m. Antonij dokonce sám přijal účast spolu s hlavním heretikem (podle jeho vlastních slov) Meletiem na uvedení ustanovení patriarchy rumunského Mirona Krisťa, který nezískal tento patriarší titul za nic jiného, než za slib zavést v Rumunské církvi nový kalendářní styl. Později tento rumunský patriarcha zahájil nejkrutější pronásledování rumunských starostylníků. Spolu s tím, metropolitové Antonij i Anastasij byly vždy ve společenství s Mironem řeckými hierarchy novostylníky, ale starostylníky, kteří se od nich oddělili (tj. starokalendářní Rumuny a Řeky), nikdy nepodporovali.
Metropolita Anastasij, následník m. Antonije, prvohierarcha RZPC pokračoval v trvání na tom, že místní církví Řecka je novostylní Řecká pravoslavná církev, a v žádném případě nikoliv rozrůznění starostylníci. Po celou tuto dobu byla RZPC ve společenství s řeckou církví, i když dokonce Moskevský patriarchát odsoudil v r. 1948 její ekumenismus.
Ostrá slova na adresu Ruské pravoslavné církve MP, vyslovená nástupci m. Anastasije v oficiálních prohlášeních RZPC (včetně synodálního aktu r. 1990 o nezákonnosti ustanovení současného moskevského patriarchy) ani jednou neuvádějí, že by RPC MP bylo nutno kvůli její účasti na ekumenickém hnutí považovat za heretické společenství.
Útoky na RPC MP jiného, než administrativního charakteru, zněly ze strany RZPC pouze v osobních dopisech třetího prvohierarchy metrop. Filareta, avšak ani za jeho éry se kurs RZPC nezměnil. Uznání řeckých starostylníků v 70. letech a ustavené s nimi obecenství netrvalo dlouho, a odsouzení "světového pravoslaví" a RPC MP jako těch společenství, která odpadla do hereze ekumenismu, se stejně nestalo. Po smrti metrop. Filareta (1985) se pozice RZPC rychle liberalizovala a dostala se do svého dnešního stavu.
Ne nadarmo se v oficiálních dokumentech RZPC vzpomínají jako svíce svítící na cestě pouze její první dva metropolité - s typickým vypouštěním jména Filaretova. Ekumenismus může být tedy důvodem ke sporům, avšak není příčinou překážející eucharistické jednotě mezi RPC MP a RZPC.
Odpůrci sjednocení, kteří se k dokázání své oprávněnosti odvolávají na kánony, by měli pochopit, jakou pozici zaujímají - ve skupině, která se formuje kolem bývalého metropolity Vitalije.
Ekumenismus je hereze - tak to kdysi, za metropolity Filareta, výslovně definoval sněm RZPC v r. 1983. Sněm však nějak "zapomenul" ukázat, kdo konkrétně jsou ti heretikové. Až m. Vitalij vyložil nově tuto anathemu tak, aby nepadala na nikoho konkrétního (v poselství k Narození Kristovu 1986).
Historická RZPC zůstává pouhou dočasnou církevní organizací ruských emigrantů, která je cele odvislá od určitých politických okolností - ty když padají, je zbavena všech svých základů a důvodů pro svou další existenci.
(Credo.ru)
Delegace RZPC se chystá navštívit Trojicko-sergijevskou lávru
Hosté zde budou přítomni na bohoslužbách a pokloní se místním svátostem: v lávře jsou svaté ostatky ct. Sergije Radoněžského, metropolitů Filareta (Drozdova) (který kdysi pronesl slavný výrok, na který dnes pamatují zástupci obou částí ruské církve při chystaném sjednocení: "Přehrady mezi námi nevedou až do nebe;" pozn. red.) a Innokentije (Veniaminova) i ct. Maxima Řeka.
Zarubežní také navštíví Moskevskou duchovní akademii a seminář, v nichž se učí 700 studentů.
(Credo.ru)
Ostatky ctihodné mučednice velkokněžny Jelizavety a monašky Varvary, které jsou opatrovány v monastýru RZPC v Jerusalemě, budou dopraveny do Ruska.
Část ostatků, pro které se nyní chystá speciální stříbrná schránka, budou dopraveny z jerusalemského monastýru sv. Marie Magdalské koncem července do Ruska. Rozhodl o tom synodn RZPC. Předpokládá se, že nejprve budou ostatky pobývat v chrámu Krista Spasitele a pak ve speciálním chrámu-vagonu budou cestovat po celém Rusku. Asi za půl roku je má Ruská církev vrátit do Jerusalema.
(Credo.ru)
13.5.
Hlas z řad odpůrců sjednocení
Toto je výběr z oficiálního vyjádření
druhé části RZPC, která se odštěpila rozkolem od nově zvoleného metropolity Lávra a shromáždila se kolem bývalého metropolity RZPC Vitalije. Církev si říká "Skutečná (pravá) pravoslavná ruská církev".
Neslavný konec RZPC
Metropolita Lávr se setká s patriarchou Alexijem
18.5.2004 se budou konat oficiální rozhovory o sjednocení RZPC se sergiánsko-ekumenickým patriarchou moskevským a dlouholetým agentem KGB Alexijem Ridegerem a také se členy posvátného synodu MP. Rozhodnutí o tom bylo přijato na řádném zasedání synodu RZPC (duben 2004).
Členové synodu RZPC přijímají rozhodnutí o unii s MP
Podle zprávy archiepiskopa Marka, po návštěvě metrop. Lávra v MP se bude konat setkání komisí obou církví pro začátek sjednocení RZPC s MP.
A. Ridiger a oficiální delegace Synodu RZPC na rozhovorech o unii
Oficiální návštěva představitele RZPC a členů synodu v Moskvě se konala na pozvání důstojníka KGB a prezidenta RF V. Putina a Alexije Ridigera
Návštěvy delegace RZPC (v různých eparchiích MP) budou doprovázet společné ekumenické modlitby. Nikdo z delegace RZPC nenavštíví své eparchie a farnosti na Sibiři, Odese a dalších místech, které budou podle všeho brzy úplně zlikvidovány ve prospěch jejich nové "matky církve". Podobnou zradu a hanbu nepoznala RZPC za celou svoji historii.
Jak svědčí oficiální prameny RZPC i MP proces jejich slití - či přesněji unie - přešel do aktivní fáze. Podle hodnocení samotných účastníků "unijního" procesu zbývá na cestě k dosažení plné jednoty pouze překonat "zastaralé předsudky a umělé stereotypy", které jsou dle jejich prohlášení "prakticky přežité."
Plukovník KGB V. Putin s agentem KGB - "patriarchou" A. Ridigerem
Nehledě na mnohé protesty mezi řadovým duchovenstvem a věřícími RZPC, jejich hierarchie se uvědoměle rozhodla přiklonit se na stranu apostasijního tzv. "oficiálního pravoslaví", na stranu ekumenismu a sergiánství, zvolila si zradu a odpadnutí od pravého pravoslaví a Skutečné (pravé) pravoslavné církve.
...Nyní je jasné, že zrádcovský převrat provedený v RZPC, měl přesně tento jediný cíl. "Účel světí prostředky," jezuitské heslo, které přejala svého času sovětská státní bezpečnost, se nyní realizuje v jedné z kdysi nedobytných pevností duchovní opozice sovětského bohoboreckého systému - v RZPC. ...
Metrop. Lávr, archiep. Tichon (Ševkunov) MP, V. Putin, ep. Gavriil, ep. Kyrill, archiep. Mark
Před očima se nám buduje "církev lstivých" sedící na hřbetě rudé šelmy, pijící krev mučedníků Kristových, vyznavačů katakombní církve...
Církevní zprávy ruské skutečné (pravé) pravoslavné církve (pod omoforem metrop. Vitalije)
http://www.catacomb.org.ua/
květen 2004
(Při překladu bylo zachováno výrazivo a terminologie předlohy; obrázky a popisky k nim, výše použité, jsou též součástí původního článku)
13.5.2004
A další podobný názor
Je dovolena lež v Církvi Kristově?
Otevřený list protojereje Stefana Sabelnika (RZPC) ohledně současné návštěvy metrop. Lávra v Rusku.
Jestli duchovní došli až k tomu, že hlásají "spasitelnou lest (lež)", uzákoňují tím lež, konají tak rouhání Duchu Svatému, rodí bezblahodatnou "církev lstivých"... Novomučedník biskup Damaskin Gluchovskij píše: "Metropolita Sergij a ti, co byli s ním, jsou v zajetí strašlivým snem, že je možno budovat církev na službě lidem a na nepravdě. My hlásáme, že lež rodí pouze zase jenom lež, a nemůže být základem církve."
více než půl století lhali sergiáni celému světu, aby se zalíbili sovětské vládě, že žádné pronásledování církve v SSSR není. Lhali a chladnokrevně vydávali na smrt "spolubratry - duchovní" jako "nepřátele národa", mstili se vyznavačům víry za to, že upozorňovali věřící na bezblahodatnou obnovleneckou lži-církev. Většina vyznavačů posléze zpečetila svoje stání v pravdě vlastní krví.
Nám všem jsou známy hořké plody zrady metrop. Sergije (Stragorodského). Bohužel mnozí, zvláště v zahraničí, hledí na lesk nově pozlacených kopulí v Rusku, a nechtějí věnovat pozornost tomu, že bez ohledu na svobodu, lež a lest neukončily svoji existenci v Moskevském patriarchátu. Polo-lež byla vyměněna za polo-pravdu v takových výrocích jako "církev byla spoutána" či "byli jsme nuceni se přizpůsobit"; až do dnešního dne jejich posvátný synod zachovává všeobecné mlčení o tom nejnehoráznějším a rouhavém faktu, že všichni zrádcové, hnusní politikáři a agenti bezbožnosti a zkázy, jak je nazýval sv. novomučedník metrop. Iosif Petrohradský, zůstali na svých místech. Na to se mnozí naši kněží a věřící nechápavě táží druh druha: "Proč naši zahraniční biskupové mlčí o tomto zásadně důležitém faktu? Proč jsou tak na ruku Moskevskému patriarchátu?"
...Nemlčte o tomto Bohu odporném jevu, neboť zvláště od toho hybridního hada "KGBisty-hierarchy" pokračuje stříkání jedu sergiánství, ekumenismu, lži ve vztahu k novomučedníkům, poznámky o hříšnosti a chybách sv. carských mučedníků, útoky na katakombní církev a na majetek Zarubežné církve.
... Mír a jednota jsou dobré, ale ne za cenu zrady. Odmítneme tedy klamavou návnadu a neuznáme je za blahodatno-zákonné, nebo odpovíme slovy Piláta: "Co je pravda?" a umyvše si ruce, půjdeme podruhé ukřižovat Krista?
Prot. Stefan Sabelnik
Představený Uspenského chrámu
Trenton, USA
květen 2004
(Credo.ru)
Přibližně 10 tisíc lidí se zúčastnilo bohoslužby na Butovském polygonu v sobotu ráno 15. 5.
Sloužil patriarcha Alexij II., přítomna byla delegace RZPC.
Mnozí zde při patriarší bohoslužbě přicházeli k metropolitovi Lávrovi, aby mu políbili ruku a vzali se od něho požehnání. Metropolita Lávr, když přišel na místo bohoslužby, políbil svatý prestol. Potvrdil tím svoji snahu o sjednocení s RPC.
"Kovat železo, dokud je... patriarchou Alexij II."
Obě strany se snaží završit sjednocovací proces za nynější vlády v Rusku - světské i duchovní.
... Na programu současné návštěvy metrop. Lávra v Rusku byla také liturgie na polygonu v Butovu, kde leží mučedníci zastřelení koncem 30. let. Zvláštnost toho místa spočívá v tom, že stříleli křesťany náležející k Moskevskému patriarchátu (většina zde ležících jsou duchovní dítka MP), kteří zůstali ve společenství s metropolitou Sergijem (Stragorodským). S těmi, kdo s ním přerušili společenství koncem 20. let se sovětská vláda vyrovnala už dříve. Modlitba na takovém místě s nástupcem metrop. Sergije na patriarším trůnu má pro představitele Zarubežné církve mimořádný význam. ... Taková modlitba je nevyhnutelně pojímána jako legitimizace pravoslavnosti a kanonického statutu metrop. Sergije v očích zarubežníků. V předvečer patriarcha Alexij II. sloužil panychidu na hrobě m. Sergije, jednoho ze svých nejspornějších předchůdců, ale v Butovu se už obrátil bezprostředně k m. Lávrovi s připomenutím této panychidy, nazvav Sergije "Jeho Svatostí patriarchou". Připomeňme, že vedení RZPC ospravedlňovalo své sbližování s MP zvláště "pokáním" MP ze "sergiánství". A náhle: řeč patriarchy Alexije o historickém významu Sergije, a metrop. Lávr plně souhlasí. Karty tradičního rozdání - "karlovčané a sergiáni" - jsou definitivně smíchány.
Důvodem ke spěchu ze strany RZPC jsou mj. zprávy, že věřící ze (západoevropských) farností RZPC v tichosti přecházejí do ruských farností jurisdikce RPC MP. Množství farností RPC MP v zahraničí se blíží počtu farností RZPC.
RPC MP také spěchá a klade otázku sjednocení na program svého archijerejského sněmu připravovaného na 3.-8. října t.r.
Kněz RZPC Viktor Potapov uvažuje, že jejich církev svolá letos mimořádný sněm k řešení otázky kanonického společenství s MP.
Je očividné, že přívrženci sjednocení na obou stranách chápou, že nyní se nelze zastavit, ale je nutno konat co nejrychleji, dokud "nevyšuměl" impuls daný prezidentem Putinem. A ještě očividnější je pohotovost konat rozhovory ještě za života současného představitele Moskvy - patriarchy Alexije II., který má obraz přesvědčeného centralisty, přátelského ve vztahu k zarubežníkům, člověka, který nechce používat "chirurgické" metody v církevních věcech. Jeho berou už téměř "za svého". Ustanovení sněmu RZPC z r. 1990 o "nekanonické volbě Alexije (Ridigera) na patriarší prestol" už úplně ztratilo reálný význam - dnes se už bere spíše jako šablonovitý atavismus, rutinní formulace, mechanický vztah k "rudé církvi". Ano, jistě, ani dnes není RPC MP bezbarvá, možná je mnohobarevná, ale v žádném případě není "rudá".
A co kdyby se po Alexiji II. stal patriarchou metropolita smolenský a kaliningradský Kyrill? Má mnohá důstojenství, ale byl dlouho protivníkem RZPC. Zarubežná církev rozhodně nepospíchá nazývat ho "svým". Vždyť je jedním z hlavních vůdců autoritativnosti a antisobornosti, nechce místní sněmy a místo nich si přeje hierokracii. To se vůbec neslučuje s tradicemi sobornosti zachovávanými v RZPC, jejichž ztrátu bolestně prožívají mnozí z RPC MP, vkládajíce naději na jejich obnovení při obnovení jednoty s RZPC...
Dimitrij Bobkov
17.5.
(Credo.ru)
Novomučedníci smiřují obě církve
V sobotu se konala bohoslužba na Butovském polygonu, kde bylo v r. 1938 zastřeleno více než 20 tisíc lidí. V počtu těchto popravených jsou i svatí, kteří byli jako novomučedníci kanonisováni jak RPC MP tak i zarubežnými: metropolita Serafim (Čičagov), archiepiskopové Nikolaj (Dobronravov) a Dimitrij (Dobroserdov), poslední náměstek Čudova monastýru episkop Arsenij (Žadanovský), biskupové Arkadij (Ostalský) a Nikita (Delektorskij), poslední představený Trojicko-sergijevské lávry před jejím uzavřením archimandrita Kronid (Ljubimov) a tisíce dalších. První kříž na místě popravy zde byl postaven na Radonici před 10ti lety a dva roky poté zde postavili dřevěný chrám v čest novomučedníků.
Panychida na Butovském poli připadla na 60. výročí zesnutí metropolity Sergije, který podepsal Deklaraci roku 1927, která fakticky uznávala moc bolševiků, a poté nastal konečný rozkol mezi oběma církvemi.
Patriarcha Alexij v kázání připomenul národu i hostům, že mezi zastřelenými byli jako ti, kdo souhlasili s m. Sergijem, tak i ti, kteří kdo měli odpor k jakýmkoliv ústupkům vůči bezbožné moci. "Nyní se ti i oni společně modlí u Božího trůnu za spásu jejich pozemské vlasti a za sjednocení v pravdě všech ruských lidí," pravil patriarcha.
Zarubežní hosté byli připraveni na takovéto pojímání "sergiánství", které proklínali 80 let. Někteří zarubežní si přišli k patriarchovi pro požehnání a k nim si zase přicházeli pro požehnání mnozí prostí věřící. M. Lávr políbil oltář, což pro mnohé přítomné symbolizovalo připravenost ke smíření a sjednocení.
Podle odhadů policie se sešlo asi 10 tisíci lidí. I když loni se konalo 75. výročí butovské popravy, nebylo zde tolik lidí ani vyšší církevní vláda.
Zarubežní hostě se neúčastnili přímo bohoslužby, protože společné konání bohoslužeb zůstává nemožné před schválením sjednocení sněmy obou církví. Proto hosté stáli vedle oblečeni v běžné černé řízy a nikoliv do svátečních bohoslužebných rouch (ornátů) jako moskevští sloužící.
Po bohoslužbě však patriarcha Alexij společně s metrop. Lávrem položili základní kámen nového kamenného chrámu, který bude vystavěn na místě hromadné popravy.
17.5.
P.S.
Od poloviny 30. do začátku 50. let byly na Butovském polygonu NKVD tajně zastřeleny a pohřbeny desítky tisíc lidí. Nyní známe jména 20765 zavražděných od 3. srpna 1937 do 19. října 1938. Slovo Butovo stojí vedle takových pojmů jako Solovky, Kolyma adal.
Obraz metropolity Sergije (Stragorodského) je neviditelně přítomen při probíhajících rozhovorech...
Komentář
15.5. bylo šedesátiletí "blažené končiny" patriarchy Sergije (Stragorodského), který však vstoupil do historie s titulem metropolity. Z jedné strany je to tak kvůli tomu, že v hodnosti metropolity učinil ty nejspornější a "nejhistoričtější" skutky, a z druhé strany - procedura jeho spěšné volby do úřadu patriarchy byla tak pochybná, že novou hodnost mu nepřiznávali dokonce ani mnozí "sergiáni" (nejčastěji se poukazuje na biskupa Afanasija Sacharova, který neuznával patriarchu Sergije, ale pak uznal patriarchu Alexije I. zvoleného na jakémsi místním sněmu-nesněmu.
Alexij II. v Butovu opakoval ideu potvrzenou Jubilejním archijerejským sněmem RPC MP v r. 2000: všichni novomučedníci, nezávisle na jejich postoji ke kursu metropolity Sergije (dokonce i ti, kteří jej anathemovali), jako sobě rovní stojí před trůnem Božím, a na jejich přímluvy se nyní tak bouřlivě obnovuje Svatá Rus. Připomenutá obroda se ve skutečnosti děje pod omoforem RPC MP, takže pro jejího představitele (dědice "sergiánské" administrativy) by bylo asi dosti obtížné připustit, že by se sergiáni svým způsobem přizpůsobivosti "k novým historickým podmínkám" sovětské moci nelíbili Bohu a nebyli by tedy kvůli tomu původci současné obrody.
Těmto úvahám pokorně naslouchal metrop. Lávr, který se zase považuje za následníka právě toho metropolity Antonije (Chrapovického) - prvního představitele RZPC - který přísně odsoudil "zradu Sergiovu" a přerušil společenství s jeho přívrženci - "sergiány". A nejen to; je i nástupcem metropolity Anastasije (Gribanovského), který předsedal sněmu zahraničních biskupů, jenž kanonicky zdůvodňoval nezákonnost patriarchátu Sergiova a všech jeho následníků. "Sergiánství" bylo a zůstává prvním a hlavním principem, na němž stojí kanonická samostatnost RZPC, tedy mj. i to, že je metropolita Lávr metropolitou a prvohierarchou, s nímž je možno vést nějaké oficiální rozhovory.
Avšak m. Lávr, na rozdíl od svých předchůdců, nežádá už od RPC MP rozchod se "sergiánstvím", zřeknutí se Sergije - tj. té posloupnosti nejvyšší církevní vlády, která jde až k němu, a přesněji (jemně řečeno) k té světské moci, která se rozhodla učinit jej patriarchou. Pocítil snad m. Lávr potřebu sám se přivinout k tomuto stromu, zasazenému Sergijem, a kvůli tomu přijel do Moskvy a pokorně (a co více - příznivě) přijal poučení patriarchy Alexije II., které mu adresoval, o klíčové roli patriarchy Sergije v církevní historii 20. století?
Celá stovka knih byla napsána v RZPC o Sergiovi a jeho chybném kursu. Tato mylnost byla dokazována církevně-historicky, teologicky i politicky, i z hlediska zdravého rozumu. Časem se pathos usvědčující "sergiánství" v knihách zarubežných otců povýšil na prorocký hlas, předpovídající smutný osud ruského pravoslaví a blízkost konce světa. Dokonce ani koncem 90. let, kdy se RZPC definitivně rozhodla "sblížit se" s MP, si ještě nedovolila nazvat ji "církví - matkou"; přes tuto cestu stále leželo "sergiánství". RZPC už nevyžadovala pokání ze "sergiánství", ale napjatě čekala, až se samo "vsákne" a přestane být problémem na cestě sjednocení. Očekávání bylo tak napjaté, že "zřeknutí se sergiánství" spěšně spatřil archijerejský sněm RZPC v r. 2000 v jedné jediné větě v "Osnovách sociální koncepce RPC MP" (které byly přijaty na jubilejním sněmu RPC MP v r. 2000; hovoří se tam o možnosti "občanské neposlušnosti"). Prvním, kdo si této věty všiml a dokázal zarubežnému sněmu, že se jedná o odřeknutí se od sergiánství, byl ruský biskup Eutychij (Kuročkin; "paralelní" biskup RZPC na kanonickém teritoriu MP) - právě jeho vystoupení bylo deklarací o "odstranění překážek bránících sjednocení" - právě to je potřeba považovat za bod obratu, od něhož se odvíjí současný proces, a nikoliv setkání Putina s Lávrem v září 2003. Biskup Eutychij má již zajištěnu "bezbolestnou" budoucnost po sjednocení, což nelze říci o druhé "ruské přeosvícenosti", biskupu RZPC Agafangelovi, jehož společně haní oficiální ruská církevní média i církevně-společenské organizace.
Biskup Eutychij navrhl řešit "sergiánství" efektním "pštrosím gestem" ("stačí nám ta jedna věta v Osnovách sociální koncepce, problém sergiánsví už nevidíme"), leč patriarcha Alexij II. se postaral o to, aby byla doplněna tečka nad "i" a proces sjednocení byl zbaven od jakýchkoliv nevhodných nedořečených detailů, a tak akurátně vytáhl tomu pštrosovi hlavu z písku na světlo Boží a připomenul mu, že sjednocení bude probíhat bez jakýchkoliv ústupků, i se "sergiánstvím" a se vším ostatním "historickým dědictvím" Ruské církve. A jestli se ještě nedávno arcibiskup Marek (Berlínský, RZPC) mohl odvolávat na to, že ve 30. - 60. letech byly určité historické okolnosti, které nevyhnutelně způsobily rozdělení, kdežto nyní se podmínky změnily, tak po Butovu bude muset mluvit o "přehodnocení" role "Jeho svatosti patriarchy Sergije" v novém církevním dějepisu, což možná povede k přiznání, že "fatální chybu" vedoucí k rozdělení učinila právě RZPC. MP však oslavuje svou bezpodmínečnou pravdu, která je přítomna dokonce i v těch nejtemnějších koutech její historie a kanonického statusu.
Poslyšme, co kázal patriarcha Alexij II. nad hrobem patriarchy Sergije k poučení těm, kteří přijeli ze zahraničí, aby přijali účast na Svaté Rusi:
"Nyní se naplnilo 60 let od dne zesnutí stále pamatovaného Jeho svatosti patriarchy Sergije. V dobách služby tohoto arcipastýře přišly ty nejtěžší roky bohoborectví, kdy bylo potřeba zachovat Ruskou církev... V ty strašlivé roky represí a pronásledování bylo mnoho bolesti. V r. 1937 i ti, kteří sdíleli pozici metropolity Sergije, i ti, kteří s ní nesouhlasili, vytrpěli smrt za víru v Krista, za to, že patřili k Ruské pravoslavné církvi... Vzdáváme hold cti i vděčné vzpomínky Jeho svatosti patriarchovi Sergiovi za to, že v nejtěžších podmínkách pro existenci církve vedl v 30. letech 20. stol. loď církve a zachoval církev uprostřed vlnobití rozbouřeného moře života." A tak, vážení ruští zarubežní, srdečně Vás zveme na tuto loď, protože právě její plavbyschopnost se ukázala jako nejvyšší a prověřená časem!
(18.5. Credo.ru, výběr)
Návštěva metropolity Lávra v Rusku se může stát vážným krokem na cestě ke sblížení obou částí Ruské církve, soudí se v Moskevském patriarchátu (MP)
Časté titulky v ruském tisku
V Daniilovském monastýru se koná oficiální setkání patriarchy Alexije II. a metopolity Ruské zahraniční pravoslavné církve Lávra. V úterý 18.5.2004 se koná historicky první oficiální setkání patriarchy MP a prvohierarchy RZPC. Bude se hovořit o cestě překonání tragického rozdělení Ruské pravoslavné církve, které nastalo ve 20. letech 20. stol.
Bude se projednávat o cestách, které by mohly vést ke sblížení Ruské zahraniční církve s Církví ve vlasti a k obnovení kanonického společenství a jednoty Ruské církve. V RZPC jsou různé pohledy na otázku sblížení s Moskevským patriarchátem. "Avšak vidíme, že většina duchovenstva a věřících si upřímně přejí co nejrychlejší obnovení modlitebního společenství a jednoty s Církví ve vlasti. A to je konečným cílem všech našich rozhovorů," poznamenal představitel MP. "Definitivní překonání tohoto rozdělení, do něhož byla vtažena Rus na začátku 20. stol., a tohoto duchovního roztržení - to je velice důležitý úkol." A první oficiální návštěva prvohierarchy zarubežné církve v Rusku je velice významným krokem na této cestě.
18.5.2004
(Credo.ru)
Obrázky z oficiálních rozhovorů -
setkání nejvyšších představitelů obou částí Ruské církve
"Dnes je církev svobodná," prohlásil patriarcha moskevský Alexij při zahájení první oficiální schůzky s představitelem RZPC a pokračoval: "Církev se nemíchá do politického života a stát se nemíchá do vnitřního života církve."
Delegace RZPC se nejen účastní vzájemných rozhovorů, ale také společných modliteb. Eucharistické společenství ještě není obnoveno (tj. příjímání z jednoho kalicha při liturgii), ale dříve nepřátelští hierarchové dnes spolu zpívají symbol víry a přicházejí políbit kříž, který drží patriarcha Alexij II.
Soudě podle toho, že představitelé obou stran nedávají žádný konkrétní termín sjednocení, nejsou rozhovory jednoduché. Existují odpůrci sjednocení s Moskvou mezi kněžstvem a biskupy RZPC na Západě i v Rusku. Jenom část z nich podporuje linii m. Lávra. Např. otec Tichon Kozušin objasnil svoji pozici: "Moskevský patriarchát zůstal organizací sovětského typu. Byly provedeny jen kosmetické úpravy. Představitelé RPC nezvládli učinit to, co vykonal rumunský patriarcha, který se před televizními kamerami kál před celým národem za to, že spolupracoval s bezbožnou mocí. Učinil tak poté, co byly odtajněny archivy rumunských tajných služeb. Samozřejmě, odpustili mu a přijali ho do lůna církve. V MP však ospravedlňují hřích spolupráce se sovětskou mocí tím, že takovým způsobem byla Církev zachráněna před zkázou.
Ruský kurýr 20.50
Rychlost sjednocení určuje Bůh
Setkání v moskevském Svatodanielovském monastýru byla první za posledních 80 let trvání rozkolu. Obě strany prohlásily, že neřešily administrativní otázky. Jednalo se o první seznámení, o ukončení vzájemných výčitek a o zahájení procesu vedoucího k vzájemné shodě a k možnému sjednocení obou církví.
Oba pravoslavní hierarchové si nakonec stiskli ruce a církevně se třikrát políbili. Sblížení obou církví dostalo reálné obrysy. Ještě nedávno byl nemyslitelné sblížení mezi oběma církvemi, vůbec nehovoříce o vzájemném políbení.
Dříve byl hlavním protivníkem vzájemných rozhovorů bývalý metropolita RZPC Vitalij (Ustinov), který si nepřál sblížení obou církví. Prohlašoval Moskevský patriarchát za "ďábelské plémě" (vyvrhel pekla), zplozencem NKVD. Avšak v roce 2000 se situace změnila. Metropolita Vitalij kvůli své nemoci podepsal zřeknutí se katedry a odešel do důchodu. V r. 2001 byl na jeho místo zvolen m. Lávr. Na ideu sblížení s Moskvou se pak nějaký čas zapomínalo, ale 24.9.2003 se prezident Putin, který byl na návštěvě v New Yorku, setkal s archijereji a připomenul jim: "Je čas, otcové." Tenkrát předal m. Lávrovi pozvání od patriarchy Alexije.
Hlavním obviněním adresovaným Moskvě ze strany RZPC je ekumenismus. Jak pravil m. Lávr před příjezdem do Moskvy: "Ekumenismus je hereze herezí. Proto je důležité, aby vedení MP opustilo ekumenického hnutí."
Izvestija
19.5.2004
Obě strany si počínají obezřetně
Probíhající rozhovory v Moskvě zatím nechávají více otázek, než dávají odpovědí. Jak uvedli sami účastníci rozhovorů, nejostřejší otázky, jako např. spojení biskupských kateder či vláda nad církevním majetkem, se prostě zatím neotevíraly. "Náš hlavní cíl je obnovit eucharistické společenství," objasňuje metrop. Kyrill. "Administrativní proměna v budoucnosti jistě musí přijít, ale to není pro nás prvořadá otázka. V nejbližší době se s katedrami nebude hýbat. Sjednocení nesmí nikomu přinést bolest či hořkost."
Zatím je hlavní překážkou sblížení loajalita RPC MP k ekumenismu.
Komise, jejichž první společné zasedání je naplánováno na červen t.r., vypracují společné pozice ohledně vzájemných vztahů církve a státu, vztahu k jinoslavným a k mezikonfesním organizacím. Dále má být domluven status RZPC jakožto samosprávné části RPC a kanonické podmínky ustanovení eucharistického společenství.
Vremja novostěj
19.5.2004
Archiepiskop berlínský a německý (RZPC) Marek prohlásil, že jednota Ruské církve bude obnovena.
"Konečným cílem našich rozhovorů vidíme ve sjednocení naší církve." "Jednota naší církve je tím cílem, jehož musíme dosáhnout a k němuž nás váže církevní ústava." "Zarubežná církev se vždy chápala jako neoddělitelná součást Ruské církve." "Myslím, že proces sbližování by mohl probíhat velice rychle. Ale určovat nějaké lhůty by bylo nezodpovědné." "Jakmile uvidíme dostatečnou vnitřní připravenost v církvi, abychom vstoupili do závěrečné etapy sjednocení, pak to učiníme."
(RIA Novosti)
Společná modlitba
V Moskvě na Butovském polygonu se stalo to, na co se už dávno čekalo. Při bohoslužbě pod otevřeným nebem na místě masových poprav v 30. letech u základního kamenu v čest ruských novomučedníků se společně modlili patriarcha moskevský Alexij II. (RPC MP) a metropolita Lávr (RZPC). Charakter této události napovídá, že hlavní výsledky společných rokování byly už dosaženy.
Někomu se může zdát společná modlitba málo, ale to není správné pochopení této události.
Rozhovory se vedou nikoliv mezi světskými institucemi, nýbrž mezi duchovními osobami, pro něž je duchovní důležitější než světské. Vždyť příčinou tragického rozdělení nebyly v té době nějaké spory o majetek nebo boj za vlast, ale cosi hlubšího, duchovního. RZPC byla sestavena z duchovenstva, které se ocitlo v emigraci po občanské válce. Archijerejský synod RZPC tenkrát přerušil všechny svazky s moskevskou církevní hierarchií kvůli tomu, že "je podrobena bezbožné moci".
Ti, kteří zůstali ve vlasti, aby se zde snažili zachovat Církev a možnost modliteb pro lid, měli své argumenty. Pskovsko-pečerský jeroschimonach Simeon říkal: "Je potřeba přistoupit na všechno, aby lidé mohli přijímat (eucharistii)." Stalo se to nejen za cenu nevyhnutelných kompromisů, ale i represí a mučednictví duchovenstva a to v takové míře, jakou dřívější historie neznala.
Kdo je spravedlivý? Kdo před kým má činit pokání? Tyto otázky ještě zůstávají viset ve vzájemných vztazích obou církví. Zatím ještě zůstává zákaz: členové jedné části ruské církve se nesmějí modlit a přijímat v chrámech druhé části ruské církve.
Při své návštěvě Ruska a při osobním setkání s prezidentem se zahraniční hierarchové mohli přesvědčit, že doba bezbožné moci v Rusku už skončila. To bylo dříve největší přehradou zamezující sblížení obou církví.
Vztah k novomučedníkům, kteří trpěli za víru od sovětské moci, to byla druhá překážka. Byli svatořečeni za hranicí, ale ne uvnitř Ruska. Nyní už jsou proslaveni všeobecně. Proto má modlitba na památku novomučedníků na Butovském polygonu, který je prosáklý krví spravedlivců, takový význam.
"Dnes - a to je nám zvláště drahé - se spolu s námi poprvé modlí členové delegace RZPC v čele s jejím prvním představitelem Vysokopřeosvíceným metrop. Lávrem. Tady a teď zvláště pociťujeme bolest z rozdělení našeho národa, které vzniklo revolucí a krvavou občanskou válkou..."
Následující den byl metropolita Lávr spolu s členy své delegace na bohoslužbách v Trojicko-sergijevské lávře, kde je před začátkem služby uvedli do oltáře skrze Královskou bránu (carské dveře v ikonostasu) hlavního chrámu Lávry, což je znamením zvláštní pocty.
Dar hostí měl rovněž zvláštní symboliku: ikona z částečkou z ostatků svt. Joanna Maximoviče, který je v RZPC v počtu svatých. Sv. Joann byl duchovím vůdcem ruské emigrace v Číně a v USA v těch nejtěžších dobách konfrontace mezi patriarchátem a zarubežnou církví; vždy měl zato, že toto rozdělení má pouze dočasný charakter - dokud se nezhroutí bolševický režim.
O dalších krocích hovoří obě strany opatrně. Soustředí se na hlavní duchovně symbolický význam jejich setkání. A v tomto významu - tj. pro obnovení eucharistického společenství - má jejich společná modlitba větší význam, než cokoliv jiného.
Už jsou vytvořeny komise pro projednávání sporných otázek. Metropolita Lávr o tom poznamenal: "To je pouze začátek předsněmovního procesu, který může překonat bariéry mezi oběma částmi Ruské církve. Obě strany jsou připraveny k dialogu. Práce komisí nebude lehká. Ale jestli bude prováděna v církevním duchu, pak - podle slov žalmisty - "milosrdenství a pravda setkají se, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení".
"Žádné překážky pro překonávání církevního rozdělení už nejsou," řekl patriarcha. "Rozhodnutí o obnovení modlitebního společenství po dlouhé tragické rozluce musí přijmout archijerejský sněm."
K. Valerij
Noviny "Trud"
19.5.2004
Návštěva Moskvy
Sergijev Posad. 16. května navštívila delegace RZPC Trojicko-sergijevskou lávru. U vrat je uvítal představený (náměstek patriarchy) biskup Theognost. Za zvuku lávrských zvonů navštívila delegace Trojický chrám (nejstarobylejší, vymalovaný Andrejem Rublevem; pozn. red.), kde spočívají ostatky igumena Ruské země ct. Sergije Radoněžského.
Fotoreportáž z návštěvy Trojicko-sergijevské lávry a úryvky z diskuze s bohoslovci jsou zde.
Představitel RZPC a jeho delegace se v Rusku setkali s moskevskými představiteli Srbské pravoslavné církve a Pravoslavné církve v Americe. Všichni vyjádřili naději, že návštěva v Rusku přinese pozitivní výsledky.
(Credo.ru)
Patriarcha Alexij II. a metropolita Lávr vyhlásili svůj úmysl obnovit jednotu RPC
(Interfax)
Bylo rozhodnuto "dosáhnout obnovení eucharistického společenství a kanonické jednoty uvnitř jediné místní Ruské pravoslavné církve, jejíž neodlučitelnou součástí byla vždy RZPC," praví se v komuniké ze společného jednání.
Účastníci jednání uvedli, že "je nutné zdržet se všech kroků, které by mohly uškodit procesu dalšího sbližování, zvláště projevů nepřátelství."
(Credo.ru)
19.5.2004
Obě ruské pravoslavné církve - moskevská i zahraniční - učinily v úterý důležitý krok k překonání rozkolu způsobeného revolucí v r. 1917
Hlavy obou církví po společné modlitbě
Při rozhovorech delegace RPC MP vedené patriarchou Alexijem II. s delegací RZPC, v jejímž čele stojí její přední představený metropolita Lávr, v Moskvě se obě strany navzájem ubezpečily v přání sjednotit se a rozhodly se začít společnou práci na tomto díle.
Obě strany ustanovily komise na obnovení vztahů, kterým uložily přistoupit ke společné práci a vypracovat společné pohled na sporná témata. Po desetiletích vzájemného nepřátelství je to nemalý pokrok.
Metropolita smolenský Kyrill prohlásil, že obě strany jsou s výsledkem rozhovorů spokojeny. "Úkoly stanovené pro tuto první etapu, byly dosaženy. Komise mají konkrétní příkazy k jejich činnosti. Dá-li Bůh, povedou rozhovory, k nimž jsme otevřeli dveře, k očekávanému sjednocení."
"Bylo dosaženou souhlasu v přístupu k nejvážnějším tématům.
Kontakt se svatyněmi Ruské země, společné modlitby a rozhovory tváří v tvář dodaly dialogu zvláštní význam, zajistily dialogu duchovní podporu a napomohly při "tání posledních ledů".
Chceme uzdravit rány způsobené společnosti revolucí a občanskou válkou."
Komise dostaly např. úkol vypracovat společnou pozici pro vzájemné vztahy pravoslavných a ostatních křesťanů. Zarubežná církev se staví k myšlence sblížení s nimi znatelně tvrději než MP. Německý biskup RZPC Marek, který prohlašuje, že nevidí překážky pro sjednocení s MP, k tomuto uvedl: "Dílo spolupráce s jinoslavnými má význam do té míry, do jaké svědčí o jedinečnosti a výjimečnosti pravoslaví." Poznamenal též, že při řešení otázky vztahů s ostatními křesťanskými vyznáními se obě části Ruské církve "musejí vzájemně poslouchat". "Avšak zde máme daleko více zkušeností (než Moskevský patriarchát), protože žijeme v jinoslavném prostředí," zdůraznil německý biskup Ruské zahraniční církve.
Expert na záležitosti pravoslavné církve, hlavní redaktor časopisu "Russia profile" A. Zolotov míní, že sjednocení obou církví nebude tak rychlé. "Měsíce zabere řešení otázky modlitebně-eucharistické jednoty a roky pak budou potřeba pro administrativní otázky."
Modlitebně-eucharistické společenství znamená povolení příslušníkům jedné církve modlit se přijímat v chrámech druhé církve. Dokument připravený komisemi bude muset schválit sněm.
19.5.2004 BBC a Credo.ru
Archiep. Marek (RPCZ): Plné sjednocení obou církví je pouze otázkou času
Zarubežná církev žila 80 let s vědomím toho, že je neodlučitelnou součástí Ruské církve, a proto si nikdy nezvolila patriarchu. Současně víme, že Ruská církev MP byla v SSSR pronásledována, a proto jsme nemohli vstoupit v obecenství s ní - byla nesvobodná. Ústava naší církve prohlašuje, že jakmile zmizí bezbožná vláda, jsme povinni vstoupit do kontaktu s církví v Rusku. A to je to, co nyní činíme.
Sjednocuje nás společná víra, jediný Pán a jeden Kříž.
Rozcházíme se zatím v druhořadých otázkách vnějších vztahů: vztahu ke státu a vztahu Církve k jinověrcům. V době bezbožné moci v Rusku církev zde musela hledat možnosti přežití. A konala to cestou, kterou nemůžeme považovat za správnou. ... My jsme vystupovali na obranu Počájevské lávry, které hrozilo uzavření, a konali jsme demonstrace, a k nám přijížděli biskupové z Ruska a prohlašovali, že žádné pronásledování církve není. Máme zato, že je nutno vydat dokument, který dá na vědomí, že tato cesta je v budoucnu nepřijatelná. Když má vláda za cíl ničení víry, nesmíme mlčet ani se podřizovat.
Při našem cestování po Rusku vidíme mnoho příkladů hrozné zkázy, ale současně i neuvěřitelně rychlého budování.
Mnohé věci vzbuzují otázky. Např. - byl jsem v monastýru a tázal jsem se: "Z čeho žijí mniši?" Řekli mi: "Mají sponzory." Jako igumenovi našeho monastýru (v Mnichově) se mi to nelíbí, protože mniši mají žít z práce svých rukou, mají si vydělávat na chléb. Možná správně nechápu situaci v Rusku...
U nás (v Německu) kněz dostává od eparchie daleko méně, než lidé od státu v rámci sociální pomoci. A naši kněží žijí skutečně žijí jako chudáci. V Rusku takový problém očividně v současné době není.
Ohledně budoucího administrativního sjednocení - bude-li jedna církev, tak je přirozené, že chrám v jakémkoliv městě se musí podřídit místnímu archijereji, který žije ve společenství se všemi pravoslavnými.
(Z rozhovoru s arcibiskupem Markem, berlínským a německým)
Izvestija, Moskva
25.5.2004
Říká se, že diplomacie je umění možného. V případě jednání patriarchy MP a metropolity RZPC se ukázalo, že i nemožné je někdy možné. Ještě před třemi lety říkali experti: Zarubežní a Moskva se nikdy nesjednotí.
Je to triumf patriarchátu a bezpodmínečná kapitulace RZPC, nebo rovnoprávné sjednocení? V Rusku mají zato, že to první, delegace RZPC míní, že to druhé.
Někteří cítí lítost nad tím, že RZPC ztrácí dlouho udržovanou svobodu. Tvrdí, že RZPC opouští své pozice. Zarubežný synod a biskupové v delegaci RZPC sice říkají slova, která jsou na první pohled zcela správná, ale zůstává za nimi jakýsi smutek.
Všímají si průběhu bohoslužby v Butovu na památku novomučedníků ruských, což se konalo (náhodně či nikoliv?) na 60. výročí smrti metropolity Sergije, což si patriarcha neodpustil připomenout; a také si neodpustil poznamenat, že v Butově jsou ostatky nejen těch, kteří zachovali věrnost Církvi, ale i těch, kteří se oddělili od pozice zrádcovské "Deklarace". A hosté tuto hořkou pilulku spolkli. Pak prohlásili, že problémy už nejsou a zbývá jen "řešit technické otázky".
(Credo.ru 27.5.)
Metropolita se Lávr s delegací se vrátili z cestování po Rusku do Moskvy, kde se setkali s potomky představitelů první vlny emigrace, kteří se už vrátili do vlasti. Zaznívala zde podpora sjednocení obou církví.
Zajímavé jsou některé výroky bývalých emigrantů: "Můj syn, který se narodil v USA a vyrostl tam, se ve svých 33 letech vrátil do Ruska a řekl svému otci: Pochop, Amerika nemá duši, ale Rusko ji má."
Potomek slavného šlechtického rodu Orlovych Michail: "Byli jsme vychováváni k tomu, abychom se vrátili." "My všichni jsme synové jedné Rusi, ne v politickém smyslu, nýbrž v univerzálním, takže žádní zarubežní Rusové nejsou, jsou prostě jen ruští lidé." Dále poznamenal, že distanc mezi těmi, kdo se vrátili z emigrace, a těmi, kteří žili v Rusku v době sovětské moci, stále trvá...
Všichni účastníci setkání mluvili též o tom, že smíření obou církví je doslova vykoupeno utrpením emigrace. Ivan Šachovský k tomu poznamenal: "U nás v Paříži a v Ženevě jsme všichni (Rusové) pravoslavní, ale chodíme do různých chrámů. Na církevní půdě nemáme společenství. My, pravoslavní, máme milovat druh druha a proto nemáme mít administrativní přehrady."
Prakticky nikdo z expertů nemá pochyby, že se o sjednocení biskupové již domluvili.
(Gazeta 27.5.)
Pokračuje vzrůst počtu farností Ruské zahraniční pravoslavné církve na Ukrajině a v Moldávii
Svato-trojický chrám v Odese, dříve pod jurisdikcí Moskevského patriarchátu, se připojil k RZPC tuto neděli - na svůj chrámový svátek. V předvečer vykonal biskup Agafangel Tavrijký a Odeský malé svěcení chrámu pro konání liturgie. Je to už 5. farnost RZPC v Odese. (O situaci v Odese jsme tady již psali: zde) V ten samý den vysvětil biskup Agathangel kněze pro novou farnost RZPC v moldavském městě Vulkanešty. (Credo.ru 3.6.)
Používané zkratky a vysvětlivky
archiep. - archiepiskop, tj. arcibiskup
ep. - episkop, tj. biskup (archijerej)
MP - Moskevský patriarchát
Metrop. (m.) - metropolita (titul významných biskupů čili archijerejů; v RZPC
titul hlavního představitele, tj. prvohierarchy)
RZPC - Ruská zahraniční pravoslavná církev (centrum v USA). Tzv. "zarubežná církev" (čili RPCZ - Ruská pravoslavná církev v zahraničí).
RPC - Ruská pravoslavná církev
RPC MP - Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu (centrum v Moskvě)
Hlavou - čelním představitelem - RPC MP je patriarcha moskevský Alexij II.
Hlavou - prvohierarchou - RZPC je metropolita Lávr
Rozcestník:
Fotogalerie obrázků z bohoslužby v Butovu
Metropolita Lávr: Obrázky ze života a služby Fotoreportáž z návštěvy Trojicko-sergijevské lávry a úryvky z diskuze s bohoslovci.
Fotoreportáž z návštěvy Kremlu.
Obrázky z oficiálních rozhovorů -
setkání nejvyšších představitelů obou částí Ruské církve
... Na programu současné návštěvy metrop. Lávra v Rusku byla také 
Zarubežná církev žila 80 let s vědomím toho, že je neodlučitelnou součástí Ruské církve, a proto si nikdy nezvolila patriarchu. Současně víme, že Ruská církev MP byla v SSSR pronásledována, a proto jsme nemohli vstoupit v obecenství s ní - byla nesvobodná. Ústava naší církve prohlašuje, že jakmile zmizí bezbožná vláda, jsme povinni vstoupit do kontaktu s církví v Rusku. A to je to, co nyní činíme.